Isabela Wallo

Isabela Wallo

Na návštěvě… Co je tvoje původní profese a kdy jsi začala s malováním? Původním povoláním jsem veterinární lékařka s 15letou praxí v oboru, ale po 20 letech jsem se rozhodla k radikální změně ve svém životě - opustila jsem vyjeté koleje a vrátila se téměř po 1/4 století zpět ke své podstatě - výtvarné tvorbě, která je mou nedílnou součástí, je mi bytostně blízká a kterou jsem pro naprostou časovou vytíženost v dospělosti nemohla uplatnit ani rozvíjet. V r. 2000 - v miléniu, na přelomu století i tisíciletí - jak symbolické - jsem se přihlásila do výtvarného kurzu. Jaké byly začátky? Po absolvování pár výtvarných kurzů, jsem se postupně začala už zcela věnovat výtvarné činnosti - kresbě, malbě a ilustraci. Svou 1. výstavu jsem uspořádala v roce 2005 v Galerii na Lidické 9 v Brně. Ilustrovala jsem učebnice pro azylanty, účastním se průběžně výstav společných i samostatných, artjarmarků, maluji na zakázku portréty lidí i zvířat, pro chovatelku starokladrubského vraníka jsem malovala portréty 2 chovných hřebců, atd. Mé dětské začátky se tradují od “nepaměti”, kdy jsem poprvé udržela tužku v ruce a čmárala na vše v dosahu okolo klackem do písku, včetně omítky WC, kam jsem s entuziasmem asi ve 3 letech nehtem vyryla obrys koně z profilu v tehdy mé životní velikosti,tedy kam jsem dosáhla, což bylo těsně nad umyvadlo. Byla jsem na svou 1. fresku v životě náležitě pyšná, mí rodiče nadšení z mého mistrovského díla sdíleli však o poznání méně a “sgrafito” zatřeli necitlivě vápnem. Nutno podotknout, že rytina byla poměrně kvalitní a ještě několik let prosvítala pod vrstvou malby - a to mě těšilo. Jaké techniky používáš, co je tvoje specialita? Pokud nepočítám dětské začátky, včetně 5 let na LŠU, kdy jsem se účastnila tehdy běžných výtvarných soutěží a porůznu vyhrávala všelijaká ocenění v kategoriích: kresba tužkou, malba vodovkami a temperou, jsem čistý autodidakt a na různé výtvarné techniky jsem si postupně přicházela sama ze zvídavosti. Třeba v dětství byla mou oblíbenou technikou kresba - perokresba černou tuší, malba tuší, tuha - grafit, měla jsem paradoxně větší vztah k černobílému vidění než v dospělosti, kdy jsem až teď začala objevovat vztah k barvám,takže jsem následně vyzkoušela poprvé techniku akvarelu, malbu akrylem a později i olejomalbu. Je to cesta - vývoj - dobrodružství. Techniky střídám podle nálady, chuti, dispozice a tématu, obecně mě baví to, co je těžší, klade odpor, dává výzvu, vše nesnadné, ne dané dopředu a těžké, vyžadující určitou znalost, zručnost, pochopení a cit. Takovou techniku, kdy nemůžeš už nic opravovat, ale musíš být perfektní hned, to mě nesmírně přitahuje, baví a zajímá - výzva, dynamika, přesnost. Ráda si taky sama míchám barvy ze základních 3 odstínů, experimentuji si a stále nacházím nové možnosti. Je to báječné. Často maluješ divoká zvířata, co tě na tomto tématu přitahuje? Asi podvědomě inklinuji k divoce žijícím zvířatům - zejména šelmám (lvi) a taky ke koním, protože představují a ztělesňují symbol toho, co je mým životním krédem: osobní svobodu, volnost, nespoutanost, divokost, ale zároveň pokoru, sílu, krásu, eleganci, plavnost pohybů, ušlechtilost a hrdost, schopnost úžasné symbiózy uvnitř své komunity, ale i obdivuhodnou mezidruhovou komunikaci, respekt k přírodě. Je to jako let divokého sokola. Něco, co by se lidé mohli naučit od zvířat pouhým pozorováním. Určitě mě ovlivnily v raném předškolním věku i 2 pro mě zásadní filmy a vryly se mi naždy do paměti - „Volání divočiny a Příběh lvice Elsy“ autorky Joy Adamson. Byla to taková síla, že všechny disneyovky u mě neměly nikdy nárok. Vůbec téma komunikace lidí a zvířat mě nesmírně zajímá. Je to něco mezi nebem a zemí, kam normálně nemůžeš mít přístup, pokud neumíš cítit a respektovat osobnost zvířete jako partnera. V jakém rozpoložení se ti nejlépe tvoří? Doma v klidu, v mém milovaném teritoriu podkrovního ateliéru,kde mám své malé hájené území. Zázemí, kde si tiše přemítám, rozjímám, přemýšlím a sním, obklopená oblíbenou hudbou pro inspiraci, svými milovanými knihami, vůněmi barev, papíry, plátny a materiály a kde se cítím dobře, vládne tu pohodová atmosféra i pro návštěvy přátel a kde taky pracuji ve dne v noci a “žiju” naplno. Jsem založením “sova” - noční pták a “sprinter”, takže mi déle trvá, než nastartuju, musím se hodně koncentrovat, ale jakmile pochytím inspiraci, pak už jen jedu intenzivně po nocích, nasadím své šílené pracovní tempo, kdy posledních pár týdnů před výstavou např.spím tak 2-3 hod. denně, to pak pracuji jako v tranzu tak dlouho, dokud postupně dílo nedokončím. Je to zajímavý proces. Na čem zrovna pracuješ? Právě skončila vernisáž k zahájení společné výstavy v Mikulově, která se v červnu přestěhuje do Brna, rýsuje se olejomalba portrétu na zakázku a dál obraz s tématikou koní pro jednu mimobrněnskou jízdárnu. Měla bych také po delší době vytvořit nějaké kresby do galerie atd... A už na začátku června nás čeká další vernisáž výstavy v Brně, mezitím deinstalace 2 výstav, takže práce je a to je dobře. Kteří umělci z historie či součastnosti jsou ti nejbližší? Nemám vyloženě vyhraněné pouze určité favority, mám ráda dobré věci, které oslovují a sdělují, mají poselství a vnitřní náboj, hloubku, jsou originální, nadčasové a pozitivní, na formě tolik nezáleží, jsem tolerantní. To vše napříč historií i současností, např. mě hodně silně oslovuje Picasso, ale i staří mistři, umění prastarých civilizací např. Egypt, jeskynní malby z pravěku, domorodé primitivní umění, z našich současných malířů třeba Oldřich Tichý, Petr Veselý, Miroslav Štolfa. Je jich celá řada. Nevybírám, neškatulkuju, jen vnímám dobré a to druhé. Většina výborných děl je nadčasová, duchovní, pravdivá i s nadsázkou, humorem či ironií. Špatné, negativistické, kýčovité, neinteligentní, falešné a bezduché věci na efekt, plagiáty a snaživé rádoby umění mě nebere. Dokáží podle tebe lidé u nás výtvarné umění ocenit? Hodně zajímavá a dobře položená otázka s nejednoduchou odpovědí. Stručně, asi ano, myslím, že naštěstí napříč všemi dobami existuje umění a taky jeho obdivovatelé a znalci, takže to je povzbudivé. Pouze se mění situace podle ekonomických podmínek společnosti. Někdy jsou lepší, jindy horší, ale umění je nadčasové! Situace se i u nás pomalu začne měnit k lepšímu a po nasycení základních materiálních potřeb začnou lidé vyhledávat postupně i jiné - duchovní hodnoty, které zatím považují za nadstandard. Táhne tě to někdy I k jinému výtvarnému odvětví? Ano, velmi mě láká sochařina-plastika, pomocí hmatu, rukama zpracovávat material - kámen, kov, hlínu, dřevo do 3D tvaru prostorově, cítit, vnímat a zkoumat jej a přenášet do něj to, co momentálně transformuju do lineárních 2D obrazů na plátno, papír.

Divka

Divka

rok2011
technikaOlej na plátně
rozměr145 x 65 cm
cena12000 Kč
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace